A kde kmenové buňky vzít? Pro výzkum se používají buňky z potracených plodů nebo buňky z přebytečných embryí při umělém oplodnění. Nezbytným předpokladem k tomu však je vybudování Centra regenerativní medicíny s rozšířenou kapacitou a zcela čistými prostory pro kultivování buněk pro léčbu, pro které jsou již nalezeny prostory v areálu Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči. Právě tady by měla pokračovat klinická studie léčby poraněné míchy pomocí buněčné terapie. Prostředky je nyní třeba získat nejen na vybudování a vybavení Centra RM, ale i na dokončení klinické studie léčby, která může v léčbě postižení vozíčkářů znamenat velký pokrok.
Díky projektu Sdružení Makropulos se na tom nyní mohou podílet i sami vozíčkáři, tedy ti, jichž se to týká nejvíc. Podaří-li se dovést klinické studie do konce, může být jejich život v dohledné době už úplně jiný.
První skupina šesti lidí připoutaných na kolečkové křeslo začala pracovat v listopadu, dalších osm lidí pak od 1. Obě skupiny byly nejdříve proškoleny na komunikační dovednosti, telemarketing a fun draising. V průběhu tréninkového zaměstnání, které probíhá z pohodlí jejich domova, lektoři Sdružení Makropulos všechny zúčastněné naučili pro jejich práci využívat internet a pracovat se vzdáleným elektronickým systémem pro řízení jejich práce a podporu vztahů s potenciálními dárci a sponzory. A ve své činnosti jsou úspěšní, neboť k Další částí projektu je také průzkum mezi zaměstnavateli s cílem zjistit možnosti pracovního uplatnění zdravotně postižených.
Výsledky průzkumu budou po skončení projektu k dispozici na webových stránkách sdružení www. Věra Keilová p o m ů c k y Z výsledků, které byly prezentovány na kongresu 3. Syková, DrSc. Tedy po aplikaci kmenových buněk se stav pacienta nevyvinul jinak, než odpovídalo výši poškození míchy. A to i u pacientů, kde byly kmenové buňky aplikovány krátce po vzniku úrazu, u chroniků ani nemluvě.
Problémem je, že prvně je třeba zajistit, aby porušená tkáň neprodukovala látky, které brzdí hojení. Následně je třeba zajistit, aby kmenové buňky byly opravdu tam, kde by mohly být užitečné. V budoucnu se ukazuje jako případně možné, po překonání těchto výzkumných problémů, aplikování kmenových buněk přímo do místa poškození míchy při operační stabilizaci bezprostředně po úrazu.
Tato perspektiva bude platit pro pacienty bezprostředně po úrazu. O chronicích se vůbec nehovoří, to je možná otázka dalšího výzkumu, tedy dalších 20 či 40 let? Kdo ví. Ano, kmenové buňky jsou dnes velikým šlágrem, i já jsem měla na oddělení více pacientů, kteří kmenové buňky dostali, ale jejich stav odpovídal výši poranění míchy a nic nového, co by šlo přičíst aplikaci kmenových buněk, jsme nenalezli. Metoda je sice nadějná, ale ve fázi výzkumu a v současnosti bez klinického dopadu na pacienta ve smyslu podstatnější změny jeho stavu.
Podporovat výzkum je nutné, ale spíše by se měly sehnat peníze odjinud než od lidí po úrazu páteře, kteří je sami budou potřebovat na dobré vybavení domácnosti, doplatek kvalitnějšího vozíku, zakoupení pomůcek, které nehradí ZP a které jim mohou ulehčit život, na zaplacení fyzioterapeuta docházejícího na domácí cvičení co nejčastěji atd.
Základní školu vychodil v Ústavu sociální péče pro tělesně postižené v Brně na Kociánce. Poté vystudoval Střední ekonomickou školu a Jazykovou školu v Brně. Pracoval nejdříve v družstvu invalidů Obzor, a to v letech až , pak do roku jako sociální pracovník Svazu invalidů a od roku až dosud jako účetní v podniku Meta. Ve volných chvílích překládá ze španělštiny, je členem Obce překladatelů. Věnuje se také literární tvorbě. Vlastní povídky a překlady latinskoamerických a španělských autorů publikoval v časopisech a novinách Mladá fronta, Rovnost, Květy, Pražský večerník aj.
Je spoluautorem sborníku Každý běží svou míli, který vyšel v roce Vydalo ho sdružení Okamžik, stejně jako o rok později Jerglovu knížku povídek Naděje chodí po špičkách. Ivan Jergl je ženatý, má dceru Janu a obětavou ženu Julii.
Nás, studenty, vozil ústav osobním autem na dvouletou ekonomickou školu v Brně. Vybral jsem si ji proto, že mě technické obory nelákaly. Maturoval jsem pak při zaměstnání. Když jsme u dalších možností nebo Takže váš život i přes zdravotní náplní života, máte velice zajímavého koníčka — literární činnost. Vzpomenete postižení probíhal docela hladce… O hladkosti se dá těžko hovořit.
Když si, kdy jste napsal svou první povídku jsem se vrátil z ústavu domů, moji rodiče a kde vyšla? Bylo mi 22 let a vzpojsem žádné neměl. Ale měl jsem štěstí na lidi, s kterými jsem mněl jsem si na jeden zážitek z dětského se při hledání svého uplatnění setkal.
Seznamka - On hledá ji Kraj Vysočina. On hledá ji. Poznej to, co je opravdu důležité. Poznej charakter! Seznam se s lidmi, novými přáteli a láskou, i bez. Jihočeští policisté vyšetřují znásilnění nezletilé dívky v Novém Rychnově na Pelhřimovsku. Viníky mají být dva spolužáci. Všichni tři chodí do sedmé nebo osmé třídy základní školy. Vzhledem k věku školáků a s ohledem na vyšetřování policie odmítá sdělit podrobnosti.
A vznikla povídka, Vůbec poprvé mě do zaměstnání přijal která vyšla v časopise Vlasta, pod pseutehdejší Svaz invalidů v Brně. Mezi tím mi donymem našeho podnájemníka. Jáchym Topol v předmluvě navzniklém družstvu invalidů Obzor. Pracovní možnosti tam A dokázal jste to? Bylo tam Mám v rukopise soubor povídek nejen ze i dobré sociální a rehabilitační života postižených a rukopis větší novely. Autorské čtení v Bezbariérovém Měl by to být zdravotně postižený člověk divadle BARKA v Brně Ale i Metu postihlo po roce nebo více takových lidí na pozadí vývoje to, co mnohé jiné podniky.
Píšete povídky o lidech, které osud Počet pracovníků se snížil, výrobní potrápil už v dětství, což je i váš pří- sortiment se zúžil.
Teď je z ní akciová Máte opravdu štěstí na lidi kolem sebe. Jedním z vašich poradců nebo pad. Přivedl mě mezi stejně zaměstnanců se změněnou pracovní z jeho tvorby, ať už z reportáží v časopisech nebo z jeho knížek. Jeho popostižené mladé lidi do Ústavu sociální schopností moci si velice vážím. Udělil mi dobré péče na brněnské Kociánce. A byl to také pan Miroslav zde spolu s ostatními prožíval, se odrazi- zdravotním s kterými jsem se setkal. Že byste se ráno Kromě psaní povídek také překládáškola, ale také několik středních škol. Proč jste si vybral právě ekonomický Zatím si to představit nedovedu, ale pro te ze španělštiny.
Za to myslím vděčíte obor? Takže to ranní pro- Je to tak. V literární soutěži zdravotně postižených autorů Společný svět Ale to nestačily znalosti získané od jste získal první cenu v kategorii próza i poezie. Zvítězil jste i v další soutěži tatínka, musel jste je nějak prohloubit. Nejdřív samostatným studiem, potom při- nazvané Internet a můj handicap. Ne Vaší první překladatelskou prací byly jako ubohá moucha lapená osudem, kubánské pohádky, ty vyšly v roce ale jako čiperný a pohyblivý uzlík.
Jeden z mnoha, ze kterých je síť utkáv nakladatelství Albatros. Ale už předtím vycházely v různých časo- na. Mám určitě štěstí v tom, latinskoamerických že jak jsou na jedné straautorů. To je opravdu bezedná studnice Garcíi Márqueze Příběh trosečníka. Uvažujete o překladech z jiného jazyka, nebo zůstanete i nadále u špa- Když vás tak poslouchám, vy jste nělštiny? Ale později se mi ta řeč zalíbila a začal jsem překládat. Ivan Jergl s rodinou šťastný, ale ve chvílích, kdy o tom nevím. To poznávám až později, když se ohlédnu zpět.
Štěstí je, že jsem potkal lidí, kteří mi na životní cestě pomáhali a pomáhají. V prvé řadě je to moje žena, která se mi stala hlavní oporou ve všem, i konzultantem a prvním kritikem toho, co píšu a překládám. Podstata štěstí je podle mého názoru v tom, že i člověk s handicapem musí pro někoho a pro něco žít a dokázat, že k něčemu je. A když se mu to aspoň zčásti podaří, pak dal svému životu smysl. Za rozhovor děkuje Věra Rudolfová. Inspirovaly nás tři okolnosti. V Centru Paraple dlouhodobě pomáháme lidem ochrnutým po poškození míchy, jsme s nimi v kontaktu v různých fázích jejich života.
A tak mezi našimi klienty samozřejmě byly i vozíčkářky, které čekaly miminko, sháněly potřebné informace a musely řešit různé problémy. Později jsme zprostředkovávali kontakty ženám na vozíku se zájmem o mateřství s našimi klientkami, které už roli maminky zvládají. A běžně se také setkáváme se starostmi rodičů, kteří se pohybují na vozíku a už o děti pečují.
Co všechno se zatím v rámci projektu odehrálo? Loni na jaře jsme uspořádali týdenní pobytový kurz, na který přijelo deset žen s míšním poškozením. Bylo mezi nimi šest maminek s dětmi ve věku 4 měsíce až 13 let a čtyři děvčata, která mají o mateřství vážný zájem. Během kurzu si účastnice mohly vyměnit zkušenosti a poznatky. Uskutečnila se odborná beseda zaměřená na gynekologii a porodnictví. Na otázky odpovídala dětská klinická psycholožka. Jedno odpoledne se ženy učily vázat šátky na nošení dětí Následoval podzimní víkendový kurz v Samšině na Jičínsku.
Některé z jedenácti účastnic jej absolvovaly se svými dětmi a partnery. Vyslechly si například urologickou přednášku, besedovaly s manželskou a rodinnou poradkyní. Během obou kurzů byla samozřejmě zajištěna péče o děti. Jaký je o projekt zájem v současnosti a co chystáte v nejbližších měsících? Evidujeme kolem třiceti maminek či děvčat, které mateřství čeká.
Zaznamenali jsme také zájem od žen, které zatím služeb Centra Paraple nevyužily. Připravujeme jarní týdenní kurz, který bude určený spíš pro ženy, které už děti mají. Uskuteční se v rekreačním středisku v přírodě a jeho součástí opět budou odborné besedy. Na podzim plánujeme prodloužený víkend pro bezdětná děvčata, která se o téma mateřství vážně zajímají.
Přítomny budou i některé maminky, které jim předají své osobní zkušenosti. Foto: Helena Krejčířová Jsou nějaké informace zveřejněny na internetu? Dáváme v ní i tip na bezbariérovou gynekologickou ordinaci.