Contents:
Vybrané články pro vás zdarma To nejzajímavější z Česka i ze světa každé ráno do Vaší emailové schránky. Údaje za Středočeský kraj.
Itálie, Sparta? Je to jedno.
Graiciar má doma podporu Kliknutím zvětšíte. Zranění v nejméně vhodnou dobu Pak jej vyřadilo ze hry zranění v utkání s Karvinou Společné Vánoce Její syn bydlí v Praze, našel si tam byt.
Autor: Daniel Seifert. Hokejista Adam Bartoň: Kluci v týmu jsou super, od každého se mám co učit Třetí sezonu válí za Poděbrady. Dva roky byl v juniorech, nyní dostává hodně příležitostí v…. Komentář Jana Pechánka: Mám strach. O fotbal Redaktor Jan Pechánek se v komentáři pozastavuje nad situací v amatérském fotbale, která byla už….
Kladno získalo z Pardubic obránce Zacharčuka Hokejové Kladno hlásí další posilu. Badmintonistka Zuzáková došla na Evropě až do čtvrtfinále Evropský šampionát juniorů v badmintonu ve finském Lahti přinesl jeden hezký úspěch i klubu z…. Chance liga by se měla rozjet, jasno ale zatím není Po čtvrtečním aktivu klubů I.
Další články z rubriky. Zajímavosti z fotbalu. Čtenář reportér Čtenáři fotí: Praha v době koronaviru Jak se bránit šikaně na pracovišti? Chcete tady mít zveřejněný svůj příspěvek?
Dům a zahrada. Krása a zdraví.
Akční letáky. TESCO Albert - Magazín COM Škoda Fabia 1. Majitel Škoda Fabia 1. Ohledně plánů na přeměnu Prahy v období nacistické okupace koluje mnoho zkreslujících informací, které se zřídka potkávají s realitou. Objevují se teorie o plánování radikální přestavby Prahy Hitlerovým dvorním architektem Albertem Speerem či o konzultacích projektů se samotným Hitlerem. Realita není tak fantaskní, přesto urbanistické plány na přeměnu Prahy pod vlivem nacistů vznikaly a nezůstávaly jen ve stadiu teorií. K objasnění architektonických návrhů z dob protektorátu musíme jít hlouběji do historie, konkrétně na začátek dvacátých let dvacátého století.
Vznik pražského urbanismu souvisí se vznikem Velké Prahy, kdy městské území vzrostlo na sedmnáct tisíc hektarů s téměř obyvateli, čímž se na správu města nakupila řada naléhavých úkolů spojených se zásobováním elektrickou energií, plynem, pitnou vodou, s otázkou soustavné kanalizace, územních plánů a podobně. Tyto úkoly, doposud nekoordinovaně řešené jednotlivými obcemi, byly dány do vínku nově zřízené Státní regulační komisi.
Práce komise během první republiky byla svým rozsahem jistě úctyhodná, avšak její plány často narážely na nedostatečné kompetence či malý přísun finančních zdrojů na realizace projektů. Renomovaní architekti a urbanisté koncem třicátých let volali po změně, přičemž inspiraci často hledali v sousedním nacistickém Německu, kde velkolepé projekty přeměny městských center i celých oblastí dostávaly od diktatury zelenou. Málokdo tehdy ovšem mohl tušit, že k požadovaným změnám u nás dojde právě v režii nacistů.
Na podzim roku se připravoval vznik nové Plánovací komise pro hlavní město Prahu a okolí, jejímž předsedou měl být prof. Josef Gočár. K tomu však již nedošlo. O úřad s neutrálním názvem projevily eminentní zájem okupační orgány, které ho mínily využít ke svým plánovaným osídlovacím, germanizačním a urbanistickým plánům.
I když komisi oficiálně jmenovala ministerská rada, její složení jednoznačně svědčí o silném vlivu nacistických úřadů. Předsedou byl jmenován německý architekt Reinhold Niemeyer, prvním místopředsedou Hermann Wunderlich, druhým místopředsedou Alois Mikuškovic. Z německých architektů můžeme jmenovat Ericha Langhammera a Eugena Blanka.
Ale brzy jsem poznal, že ti říšští Němci s velkými slovy a křiky jsou často něco jako papírový čert. Horší to bylo s pražskými Němci, většinou polovičními Čechy, kteří nás znali a nám dobře rozuměli. Výkonnou moc v plánovací komisi měl pouze její předseda, místopředseda a členové komise byli jen poradním orgánem. Ostatně ke svolání došlo podle vzpomínek dalšího aktéra v komisi, prof. Avšak i při příležitosti svolání tehdejší president komise prof. Niemeyer komis toliko oznámil rozhodnutí.
Tím se podstatně rozšířil zájmový okruh Velké Prahy. Stanovením tohoto širokého plánovacího prostoru se shodoval s úmyslem zachytit oblast, která v té době byla již silně hospodářsky připoutána ku Praze. První předseda plánovací komise Reinhold Niemeyer nebyl v urbanismu nijakým nováčkem, začátkem V roce se stal předsedou zemského plánování pro Braniborskou marku, kde se dostal do blízkého pracovního kontaktu s Albertem Speerem. S ním ostatně spolupracoval i během svého pražského působení.
Tehdy byla ožehavou otázka dodávek vody pro Berlín a jednu ze zvažovaných variant, za niž se zasazoval i Speer, představoval také vodovod z Káraného. Niemeyer byl v pravidelném styku se Speerem i po svém odchodu z Prahy v březnu , kdy byl vybrán do dvacetičlenného, jakéhosi rekonstrukčního týmu, jenž měl za úkol vypracování plánů na přestavbu bombardováním poškozených německých měst. Iniciátorem pozvání Speera, tehdejšího hlavního architekta třetí říše a blízkého spolupracovníka Hitlera, do Prahy byl až Niemeyerův nástupce, prof.
Speer přicestoval 4. Známe dobře trasu jejich cesty Prahou i hlavní účel návštěvy — konzultace vybraných urbanistických projektů plánovací komise. Komise věnovala velkou pozornost zvláště celkovému plánu Prahy. K nejkontroverznějším podnikům plánovací komise patřilo zadání studie na přestavbu Staroměstské radnice architektům Paulu Schmitthenerovi, Erichu Langhammerovi a Františku Šrámkovi.
Plánována byla i přeměna Střeleckého ostrova pro účely reprezentativního domova, internátu a sportovišť Hitlerjugend či zastavění pražské Kampy a výstavba nového německého univerzitního kampusu na Petříně, to vše dle projektů prof. Dieze Brandiho. Kontroverzní a radikální architektonická studie vznikla i pro území mezi náměstím Republiky a Žižkovem a mezi hlavním nádražím a palácem U hybernů.
K nepoznání se měla proměnit i lokalita v místě nádraží Praha-Bubny, kde mělo vzniknout nové německé administrativní a kulturní centrum. Plánování v Praze mělo být pod taktovkou nacistů pevně svázáno se zamýšleným germanizačním a osídlovacím procesem. Ostatně sám předseda komise Niemeyer ve své relaci z Prioritním počinem mělo být koncentrování německého obyvatelstva do čtvrti s početnější německou přítomností nebo do relativně hygienicky nejkvalitnějších částí města, za jaké byly považovány Střešovice, Bubeneč, Dejvice, Holešovice či Petřín a Baba.
Niemeyerův nástupce ve funkci předsedy komise Wunderlich dále navrhoval, aby město koupilo parcely v okrajových lokalitách Prahy-sever, Prahy-východ a Prahy-jihovýchod. Na tyto lokality byly připraveny i architektonické studie budoucích rozsáhlých sídlišť. Řešily se i dálniční tahy ve vztahu ku Praze. Podle německého vzoru došlo k významným změnám parametrů již rozestavěných dálnic.
Niemeyer zavrhl koncept okružní dálnice kolem Prahy a přiklonil se k tzv. Při tom chtěl využít dálnice pro otevření výhledů na město a použil k tomu trasy přes vysoký vltavský most mezi Pankrácí a Rovinami. S dálničním řešením úzce souvisel projekt tzv.
Součástí řešení byla i studie Nuselského mostu. Myšlenka na přemostění nuselského údolí byla poměrně letitá. Hluboké údolí Botiče v Nuslích mezi Vyšehradem a krajem pankrácké pláně na straně jedné a novoměstským Karlovem na straně druhé doslova svádělo k tomu, aby bylo překonáno mostem, jenž by výrazně zrychlil cestování z Pankráce do centra pražské aglomerace. Proběhlo několik soutěží, ale k realizaci se až do začátku války nepřistoupilo. Řešením přemostění byl pověřen například světově proslulý mostní specialista Franz Dischinger či v našich končinách neméně proslulý Stanislav Bechyně.
Oba předložili návrhy využívající železobetonové konstrukce. Poměrně kuriózním byl návrh Ericha Langhammera na celokamenný most. Návrhy měly přesto jedno společné, počítaly s tubusem pro podzemní rychlodráhu, ale například i s poměrně velkoryse koncipovanými chodníky, a dokonce s cyklostezkami. Velká pozornost byla ze strany pražské plánovací komise věnována i pražské železniční dopravě.